Správné stravování dětí

Stravování dítěte ovlivňuje nejprve pochopitelně rodina, tady je třeba si uvědomit že náš vlastní příklad dítě napodobuje (tatínek, který bezmyšlenkovitě solí každé jídlo, maminka, která oběd vynechá, ale každý den si kupuje dortík, sestra, která se ošklíbá nad některými jídly). Další v řadě je reklama a dostupná nabídka – proč nesnídat stejně jako populární sportovec v reklamě? V pozdějším, školním věku nastupuje potřeba sounáležitosti se skupinou (kdybych se odlišoval/a stravováním, ostatní by mě nepřijali a smáli by se mi).

Je třeba si uvědomit, že na počátku školní docházky se fixují v povědomí nutriční zvyklosti. Je to současně období, kdy se může významně změnit systém stravování ve vazbě na změnu životního stylu. Přitom by – jde-li o klasickou formu školní docházky včetně obědů ve školní jídelně – třetinu denní dávky živin mělo tvořit jídlo ve škole. Jistě záleží na tom, jak a kde se dítě stravuje, hlavně však na tom, čím se stravuje, a tomu je třeba uzpůsobit skladbu dalších jídel během dne, které ovlivňují rodiče. Oni tedy musí v dalším stravování reagovat s ohledem na to, co dítě získalo v rámci školního stravování. Bez znalosti jídelníčku a skutečné konzumace jídla dítětem v průběhu dne tedy nelze zajistit potřebnou skladbu živin v domácím stravování.

Optimální nápoje
Chuť by měly mít mírně nakyslou, nahořklou nebo trpkou, teplotu 8–10 °C. Optimálním nápojem je voda, případně stolní voda. Mnohé nápoje obsahují hlavně cukr a různé přísady, mají tedy energetickou hodnotu a přitom žádné nutriční výhody (neobsahují žádné minerální látky, vitaminy), některé mohou dokonce tělo zbavovat potřebných látek (například colové nápoje mají za následek ztrátu vápníku). Daleko více než omezování potravy je třeba u dítěte pracovat s rozšiřováním sortimentu, vzájemnou kombinací potravin a záměnami nevhodných potravin za vhodnější. Případně učit rodinu připravovat oblíbené pokrmy v méně energeticky bohaté formě díky změněné úpravě či záměnám použitých surovin za energeticky méně bohaté. Jídelníček dítěte je třeba rozšiřovat a množství potravin spíše přidávat (zejména jde o zeleninu).

Nevhodný jídelníček  
snídaně – veka s máslem a šunkovým salámem, čaj
svačina – bageta
oběd (školní jídelna) – knedlík, maso, omáčka (svíčková), slazený čaj, moučník
svačina – sušenky nebo v Mc Donaldu hamburger nebo milkshake
večeře – instantní polévka, těstoviny s mletým masem, kečup, sýr, zmrzlina Cornetto jahoda

Tento jídelníček obsahuje nadbytečné množství energie, má nevhodnou skladbu, nadbytečný příjem tuků. Má vysoký glykemický index, což vede k pocitům hladu a k následnému přejídání a ukládání tukových zásob. V tomto jídelníčku je nedostatek potřebných složek výživy – nedostatek nenasycených mastných kyselin, vápníku, kyseliny listové, vitaminu C. Jídelníček naopak obsahuje nadbytek tuku s nasycenými mastnými kyselinami a velmi škodlivými transmastnými kyselinami a více než dvojnásobné množství cholesterolu oproti doporučené hodnotě. Nízký příjem vápníku kombinovaný s nadměrným příjmem fosforu vede ke snížení ukládání vápníku do kostí.

Rádoby zdravý redukční jídelníček 

snídaně – Chocapic nebo corn flakes se 100 ml odstředěného mléka, čaj
svačina – nápoj Kubík
oběd – rizoto
svačina – hroznové víno 100 g
večeře – zeleninový salát, 1 kus celozrnného pečiva, 2 jablka

celkem 5430 kJ, bílkoviny 30 g, sacharidy 240 g, tuky 27 g
trojpoměr živin: 9 % bílkovin, 72 % sacharidů, 19 % tuků

Tento jídelníček, který může na první pohled vypadat zdravě, má naprosto nevhodné zastoupení živin. Obsahuje absolutně nedostatečné množství bílkovin a tuku pro vyvíjející se organismus a naopak nadbytek sacharidů. Pro zdravý vývoj dítěte je v něm nízký obsah vápníku a nízký příjem kyseliny listové. Jídelníček nevede k vhodným stravovacím návykům. Využívá „populárních“ surovin (Kubik, Chocapic, které nepatří k příkladům racionálního stravování) a odstředěné mléko je pro dítě též nevhodnou variantou. V průběhu dne chybí konzumace zeleniny. Vysoký glykemický index povede k potřebě další konzumace či přejídání, takže dítě by při tomto stravování trpělo hlady.

Vhodný jídelníček

snídaně – 1 kus celozrnného pečiva, 10 g rostlinného tuku light, plátek eidamu 30 % t.v s., polotučný bílý jogurt s kousky čerstvého ovoce, 1 kiwi
svačina – 100 ml zakysaného mléčného nápoje
oběd – kuřecí přírodní řízek na houbách, poloviční porce rýže nebo těstovin, salát z čínského zelí
svačina – pomazánka z polotučného tvarohu s paprikou, jablko
večeře – zeleninový salát s tvrdým sýrem, olivovým olejem, 1 plátek křehkého chleba

celkem 5270 kJ, bílkoviny 59 g, sacharidy 150 g, tuky 40 g
trojpoměr živin: 20 % bílkovin, 50 % sacharidů, 30 % tuků

Tento jídelníček obsahuje vhodný poměr živin a dostatečný příjem bílkovin, vyhovuje i požadavkům na vyváženou lehce redukční variantu stravování, jde tedy o vhodnou verzi pro dítě s nižší pohybovou aktivitou. Vápník je ve vhodném poměru s fosforem. Jídelníček má nízký glykemický index, dítě by při něm nemělo mít hlad. Zastoupení potravin učí zvyklostem prospěšným do celého života, návykům na zdravé způsoby stravování a rozložení stravy během dne.

Režim jídla

Důležité je naučit rodiče i dítě rozdělení jídel v průběhu celého dne. Mnohdy je totiž hlavní problém posun jídla do druhé poloviny dne, a tak vlastně střídání nedostatečné konzumace v první polovině dne a přejídání se v polovině druhé. Optimální pro toto období je kvalitní a skladbou živin bohatá snídaně. Dále již velmi záleží na denním rozvrhu dítěte. Vhodné jsou menší dávky častěji, doporučuje se pět denních dávek. Obvyklá jsou ovšem spíše jen tři denní jídla, přesnídávky či malá jídla mezi nimi se vesměs řeší nevhodnými potravinami. To vede k nízké chuti na další jídlo, případně k přejídání těmito pochoutkami (sladkosti, slané crackery a chipsy) a tím k omezení běžné stravy. To může zapříčinit závažný nepoměr mezi jednotlivými živinami, a dokonce až nedostatek některých důležitých složek.

Co může způsobit špatně sestavený jídelníček

Nedostatky ve výživě v dětském věku mají daleko horší důsledky než v dospělosti, když je vývoj organismu dokončen – například nedostatek n-6 mastných kyselin může vést k opoždění vývoje, nedostatek n-3 mastných kyselin může mít za následek postižení orgánových funkcí (mozek, oči).

Největší problémy správné skladby jídelníčku dítěte

Vhodně provázat vše tak, aby byl jídelníček pestrý, obsahoval potřebné živiny a aby se to dalo jíst, pokud možno ještě aby zbyl prostor pro lákavé dobroty. Častým problémem ve stravování dětí je zajistit dostatečný obsah vápníku, nutričně kvalitní bílkoviny a minimalizovat negativní vliv reklam, který vede k preferování potravin nutričně nevýhodných.

Příklad špatného jídelníčku
snídaně – bílá houska s máslem a džemem, cornflake, sladké cereálie, croissant, pečivo potřené nutelou nebo arašídovou pomazánkou, chléb se salámem nebo paštikou, klobása, chléb se škvarkovou pomazánkou, vejce na špeku…
přesnídávka – pacholíček, monte, kobliha, donuts, párek v rohlíku, hranolky, rohlík s máslem a tučným taveným sýrem, chipsy…
oběd (ve školní jídelně) – knedlíky s omáčkou, smažený sýr, hranolky, tatarka, slazený čaj, moučník nebo místo oběda občerstvení ve „fastu foodu“, bagety, cukrovinky, chipsy…
svačina – sušenky, čokoláda, bonbony, tatranka, popcorn, cola…
večeře – instantní polévka, těstoviny s mletým masem a kečupem, tučný sýr, chléb se salámem, párky, pizza, guláš, smetanové omáčky, zmrzlina…

Obvyklé prohřešky:
1. smetanové zmrzliny, mléčné mražené krémy
2. sušenky a další sladkosti, bonbony, čokoláda
3. crackery
4. přeslazené limonády, často s tonizujícími látkami, především kofeinem
5. mleté maso
6. hranolky
Z nich vyplývající nezdravé důsledky:
1. nadbytek soli
2. mnoho tuku
3. mnoho jednoduchých cukrů
4. nadměrná konzumace průmyslových potravinářských aditiv
5. následně chybějící kapacita na snězení potřebných potravin v dostatečné míře

Výsledek: nedostatek některých základních živin, vitaminů, vlákniny a důležitých minerálních látek
Uzeniny – typická nevhodná potravina
Klasické uzení vede ke tvorbě rakovinotvorných látek. Ke každému uzení patří naložení masa s přidáním solí. Uzeniny obsahují nevhodnou kombinaci tuku, škrobu (mouka) a bílkoviny. Obsahují také řadu chemických konzervačních látek, barviv a příchutí..Děti nesmějí minimálně do věku tří let konzumovat uzeniny typu paštiky nebo masových pomazánek, zakázány by měly být všechny uzeniny nevařené! Bohužel však právě uzeniny jsou oblíbenou potravou dětí (zejména ta nejhorší varianta, uzeniny měkké, které jsou bohaté na tuky, aditiva a celkem chudé na bílkovinné složky). Je třeba pracovat s jejich postupnou náhradou za uzeniny vyrobené z celého masa (kladenka, debrecínka), tedy předem nerozemleté, a teprve pak pokračovat v jejich odbourávání z jídelníčku.

Příklad vhodného jídelníčku

- musí obsahovat dostatek bílkovin, vápníku, vlákniny, každé jídlo s výsledně nízkým glykemickým indexem

snídaně – 1 kus celozrnného pečiva, 10 g rostlinného tuku light, polotučný bílý jogurt s kousky čerstvého ovoce (možné záměny za jogurt jsou plátek sýra, plátek pečeného drůbežího masa, vejce na tvrdo s pomazánkou ze žervé se zeleninou, zeleninová pomazánka, pomazánka z luštěnin, pudinkový krém s tvarohem a ovocem), k snídani lze použít k pečivu s tukem i ovocný džem nebo místo této kombinace podat řez z tvarohové bábovky s ovocem, případně zvolit méně tradiční, zato však objemově bohatší zeleninový talířek se sýrovou polevou
přesnídávka – 200 ml neochuceného polotučného mléka nebo 2 plátky křehkého chleba se sýrem a zeleninou, dalšími variantami mohou být ovocný salát s ořechy nebo kousky banánu s plátkem sýra – svačina obvykle stačí jen ve formě několika málo kousků k zakousnutí, protože mezi snídaní a obědem je obvykle relativně krátká doba
oběd – polévky jen ve formě vývaru se zeleninou, různé druhy libového masa v přírodní úpravě či pečené bez tučných omáček a dresinků, ryby grilované, pečené, dušené se zeleninou či bylinkami, zapečené se sýrem, poloviční porce rýže nebo těstovin, vařené brambory, luštěniny, zeleninový salát, nezbytnou složkou každého oběda je zelenina alespoň obložená kolem porce jídla
svačina – sýr cottage obvykle v dávce 100 g s jablkem nebo pomazánka z polotučného tvarohu s okurkou nebo paprikou, zeleninový salát, jogurt s ovocem, pokud následuje pohybová aktivita, lze podat i malou sušenku či sladké ovoce, obložený toast s ovocem
večeře – zeleninový salát s tuňákem ve vlastní šťávě (nebo šunkou, vejcem či sýrem) a olivovým olejem, 1 plátek křehkého chleba, 1 ovocný jogurt, další možností je menší porce (cca 2/3) obdobného jídla jako v poledne – večeře musí korespondovat s obědem ve školní jídelně, aby doplnila potřebné složky, které by jinak v denní skladbě chyběly. V neomezeném množství můžeme dávat dítěti zeleninu, která je zdrojem nezbytné vlákniny, z níž část je tak zvaná vláknina rozpustná, část nerozpustná. Vláknina upravuje činnost střev a zabraňuje vzniku zácpy a souvisejících zdravotních problémů, je důležitá i pro zdravé osídlení střeva prospěšnými bakteriemi vitaminů a minerálních látek, a to mnohdy zdrojem základním.

Pokud by nebyla dodržena potřebná pravidla sestavení stravy pro děti v jednotlivých věkových kategoriích, hrozí dítěti různé zdravotní i vývojové problémy.

Jídelníček dítěte je vždy třeba posuzovat celkově a ne se zaměřit pouze na některou složku vytrženou z celkového kontextu. Nikdy neřešíme např. pouze příjem vápníku či bílkovin, ale celkové stravování dítěte, které je třeba uzpůsobit jeho aktuálním potřebám. V některých situacích hraje roli i zpracování potravin, protože některé složky se svým obsahem mohou významně měnit podle druhu přípravy – například kyselina listová se z větší části zničí louhováním či tepelnou úpravou.I přes výše uvedené skutečnosti se pokusíme dát návod k sestavení jídelníčku:

Při sestavování jídelníčku je třeba dodržovat několik pravidel
jídelníček by měl být pestrý (střídat druhy masa, přílohy, technologie, sladké, bezmasé, zeleninové pokrmů)
konzumovat dostatek bílkovin – jíst hodně mléčných výrobků (ukazuje se, že vápník podporuje prevenci obezity, neboť zvyšuje energetický výdej organismu)
omezit přílohy a snížený příjem pečiva a příloh nahradit konzumací zeleniny
jíst hodně vlákniny (zelenina na talíři doplní chybějící objem jiných potravin)
omezit konzumaci cukrovinek, chuť na sladké uspokojit jiným, vhodnějším způsobem
omezit příjem sladkých snídaňových cereálií, kinder-tyčinek apod.
nevyřazovat z jídelníčku tuky, pro redukci hmotnosti je možno využít výrobky se sníženým obsahem tuku, na zeleninové saláty je vhodné dávat olivový olej – dítě si postupně zvykne na jeho chuť
omezit takové úpravy potravin, které zvyšují příjem tuků, např. smažení.

Výživa dítěte se od výživy dospělého významně liší, není možné určit obecné dávky živin a energie, protože dítě roste a jeho organismus (i dispozice pro zdravotní potíže v dospělosti) se teprve vytváří.
Děti jsou citlivější k jakémukoliv nedostatku ve výživě mnohem více a daleko dříve než dospělí; jakýkoliv nedostatek se projeví problémy, které lze pozorovat později v období dalšího růstu, ale mnohdy až v dospělosti. O to více je na to třeba dbát při redukci váhy obézního dítěte.
Základem redukčních diet je vždy snížení energetického příjmu tak, aby byl nižší než energetická potřeba, optimálně při zajištění příjmu všech základních živin, vitaminů, minerálních látek a vlákniny. Při redukci v dětském věku je situace opačná. Nezbytné je na prvním místě zajistit potřebné dávky všech živin, vitaminů a minerálních látek potřebných pro konkrétní dítě v konkrétní situaci – pro stavbu a vývoj jeho organismu. Vhodná skladba jídelníčku se proto v různém věku liší. Je třeba brát zřetel i na celkový režim dítěte, zejména pohybovou aktivitu. Rozhodně nelze bez rozmyslu obecně snížit příjem konzumované stravy.

Výživa dítěte musí zajistit takový příjem živin i dalších látek (vitamínů, minerálních látek), aby byl zajištěn optimální tělesný růst, optimální vývoj psychických funkcí, optimální vývoj imunologických reakcí a samozřejmě i optimální průběh metabolických procesů.

Každé  dítě je individum

U dětí je velmi obtížné radit „na dálku“, protože každé dítě je individuem se specifickým vývojem a osobními dispozicemi. V průběhu života dítěte dochází k několika růstovým skokům, kdy dítě rychle a nápadně vyroste, a to v období po narození přibližně do jednoho roku, v období 7–8 let a pak v pubertě. Někdy si dítě jakoby vytváří zásobu (tloustne), a pak se v období rychlého růstu natolik „vytáhne“, že je najednou hubené. Tato období vyžadují zvýšení dávky živin a energie.

Rámcově lze pochopitelně pracovat s nějakými doporučenými dávkami, ale je to jen pomocný údaj: i když jde o dvě děti stejné hmotnosti a výšky, mohou se od sebe lišit obvyklou aktivitou (jeden pecivál, který neudělá ani krok navíc, druhý „šídlo“, který stále běhá, poskakuje a živě se zajímá o své okolí). Pokud by tyto dvě děti měly totožné složení stravy a vše vždy snědly, pecivál bude tloustnout a „šídlo“ bude hubeňoučké.

Důležité tedy je, aby dítě sledoval průběžně pediatr, který může podle jeho vývoje stanovit optimální dávky živin. Pokud by někdo z rodičů chtěl pro své dítě skutečně precizní stanovení živin, měl by spolupracovat také s nutričním terapeutem (dříve dietní sestrou), který dokáže zhodnotit konkrétní stravování dítěte z hlediska dodání potřebných složek živin (nejsou to totiž jen ty základní – tedy bílkoviny, sacharidy a tuky, ale i minerální látky a vitaminy) a navrhnout vhodné úpravy jídelníčku ve vazbě na aktivity dítěte i na jeho aktuální potřeby. Pokud dítě sportuje v nějakém sportovním oddíle, je třeba brát v potaz i potřeby související s tréninkem, zápasem nebo soutěží. Naopak má-li dítě nadváhu, je nutné upravovat skladbu opět s ohledem na plnění potřebných dávek živin. Nelze tedy používat různé populární diety, které se třeba osvědčily mamince.

Nadměrná hmotnost u dětí je v současné době velkým problémem. V České republice je obézních asi 10 % dětí ve věku 6 -12 let, přičemž 70 – 80 % z nich si tuto zátěž přenese i do dospělosti. Děti, které mají nadváhu nebo jsou dokonce obézní, mají sklon k dalším zdravotním komplikacím, například se u nich častěji objevuje zvýšená hladina cholesterolu nebo vysoký krevní tlak. Tyto rizikové faktory mohou časem přispět ke vzniku kardiovaskulárních onemocnění. Proto by rodiče měli sledovat, zda je hmotnost jejich dětí v pořádku, a pokud není, měli by svým dětem pomoci dosáhnout normální hmotnosti.

Hodnocení hmotnosti je u dětí jiné než u dospělých. Zatímco u dospělé populace je index BMI kategorizován do skupin bez rozdílu pohlaví a věku a v čase se tato kategorizace nemění, u dětí je interpretace BMI poněkud složitější. Provádí se prostřednictvím tzv. referenčních údajů a percentilových grafů sledovaných tělesných parametrů, které jsou výsledkem zpracování dat nashromážděných během celostátního antropologického výzkumu dětí a mládeže (dále jen CAV). Nejčastěji se vychází z pořadí již pátého CAV z roku 1991

Jídlo jako prostředek k umocnění pohody 

Jídlo je po narození prvním z požitků dítěte. Slast z jídla je spojována s pocitem pohody, lásky, citovou jistotou v náručí matky. Již v ranném dětství se dítě naučí, že se uvolní, když si dá něco do úst – ať už je to dudlík, cucání palce. V pozdějším věku je příjemné posezení s přáteli spojováno s posezením v kavárně při dortíku. Jídlo se stalo prostředkem k navazování společenských vztahů a získávání náklonnosti. Umocnění pohody jídlem přetrvává i v dospělosti (jídlo při televizi, knížce, nadměrná konzumace jídla při oslavách apod.). Lze tedy shrnout, že příjem potravy není často dán fyziologickou potřebou, ale je napodmiňován na kladné emoční prožitky. A konec konců často opakovaná věta, že láska prochází žaludkem, také o něčem vypovídá.

Jídlo jako řešení stresu

Častým důvodem k přejídání jsou však i negativní emoce. V nejranějším vztahu matka – dítě je v popředí pozornosti krmení. Když dítě zapláče, může to být z mnoha důvodů. Má opravdu hlad a nebo je jen mokré, bolí ho bříško či vyžaduje pozornost matky? Pokud matka reaguje na nespokojenost dítěte nevhodně, např. když je mokré, nabídne mu potravu, dítě se uklidní, matka si oddychne a vše je zdánlivě v pořádku. Dítě může vyžadovat přítomnost matky, její pozornost a místo toho dostane piškot, aby bylo hodné a „neotravovalo“. I později, když dítě vyroste, je pro ně často jídlo odměnou. Když překonalo nějaké útrapy, rozbilo si koleno, nekřičelo při injekci u paní doktorky, rodiče ho často odměňovali různými dobrotami.

Dítě se tedy nenaučí rozlišovat mezi fyziologickými a psychologickými aspekty hladu. Zato se naučí řešit zátěžové situace jídlem nebo aspoň něčím, co dá do úst. Pro křičící dítě je takovým uklidňujícím prostředkem jídlo, dudlík nebo palec v puse, později kousání nehtů, okusování tužky, pro pubertální dívky cucání konečků vlasů. A podobně v dospělosti slouží k uvolnění cigarety, alkohol, potraviny. Jídlo slouží jako náhrada nejrůznějších hodnot. Stává se náhražkou uklidňujících prášků, vyvolává dojem duševní pohody. Pokud si lidé navyknou uchylovat se k jídlu ve stresových situacích pravidelně, stane se pro ně jídlo „drogou“. Toto funguje i fyziologicky, neboť po jídle se vyplavují látky endorfiny, které přispívají k vytváření dobré nálady. Vidíme tedy, že stravovací návyky jsou často v úzké souvislosti s emočními potřebami. Návyk řešit zátěžové situace jídlem se prohlubuje, a přestože jsou už problémy vyřešeny, často zůstává příjem potravy nadměrný. Nadměrný příjem potravy u obézních není tedy většinou spouštěn hladem, ale právě reakcí na jiné podněty. A tomu nahrává „toxické prostředí“, které povzbuzuje ke konzumaci nevhodných potravin v nadměrných dávkách.

Způsobuje sledování televize nadváhu u dětí? Nebo nadváha přiměje děti, aby se dívaly na televizi místo toho, aby šly sportovat?

I když na tyto otázku nedáme jednoznačnou odpověď jisté je, že jednou z hlavních příčin obezity je všeobecné snížení pohybové aktivity. Jedná se nejen o nedostatek aktivního pohybu, ale i zvýšení času tráveného tzv. „nepohybem“, na čemž se podílí významnou měrou právě čas trávený u televize.
Televize redukuje spontánní aktivitu, kdy nahrazuje činnosti jako je hra, chůze, hraní si venku a pod. Některé studie ukázaly, že při sledování televize děti možná spálí dokonce méně kalorií, než při jiných sedavých činnostech, kterým se věnují, jako je čtení nebo kreslení nebo telefonování. Je možné, že při sledování televize je dítě často jakoby přikované, sedí nehnutě a nedochází k žádným mimovolním aktivitám, kdy při jiných činnostech se děti vrtí apod.
Sledování televize se tedy jednak podílí na snížení energetického výdeje ale zároveň i na zvýšení energetického příjmu zejména díky vystavování dětí značnému množství reklam na nevhodné potraviny obsahující hodně tuku a sacharidů, které děti potom vyžadují při nákupech. Televize má tedy vliv na výběr potravin dítětem. Reklama na nevhodné potraviny je většinou spojena s nějakým pozitivním modelem.

Televize nepatří do dětských pokojů

Velmi nebezpečné je dávat dětem televizi do jejich pokojů. Přibližně se odhaduje, že tím, že má dítě v pokoji televizi, tak se na ni dívá v průměru o hodinu více za den, než děti v jeho věku, které televizi v pokoji nemají. Navíc absolutně ztrácíte kontrolu nad tím, kdo dítě olivnňuje. Je to obdobné, jako byste zvali na večeři hosta, který by způsobil, že vaše děti ztloustnou nebo by jim ukazoval alkohol, sex a násilí. Svět televizních obrazovek reprezentuje pro děti reálný svět.

Výsledky výzkumů zjistily, že jedna z nejvíce efektivních věcí, co rodiče mohou udělat, je přivést děti ke zkrácení času, který tráví před televizí. Některé studie ukazují, že je efektivnější podněcovat děti ke snížení čas věnovanému sedavým činnostem, jako je sledování televize, hraní počítačových her, telefonování než podněcovat je k aktivní fyzické aktivitě. Ukázalo se též, že dětem by nevadilo se na televizi dívat méně, kdyby měly rodiče pro ně přichystanou zajímavou aktivitu, dívaly by se na televizi jen na to, co je zajímá a nezabíjeli by televizí čas. Ukázalo se, že pokud není sledována televize, rodiče skomunikují aktivně s dítětem hodinu denně, pokud se televize sleduje zbývá na konverzaci pouze 5-7 minut.
Zaveďte pro počátek netelevizní den v týdnu, ale za předpokladu, že společně vždy vymyslíte jinou aktivitu, která bude dítě bavit.

Chcete, aby vaše dítě ve škole dobře prospívalo? Vyžeňte ho od učení! Že to zní jako protimluv? Dobrá, tak tedy ne od učení, ale alespoň od televize, počítačových her a chatů. Dlouhodobé výzkumy totiž prokázaly, že pohyb a cvičení zlepšují činnost mozku. Možná, že až se seznámíte s následujícími informacemi, začnete se také více hýbat…

Děti, které sportují, bývají úspěšnější nejen ve škole, ale i v dospělosti. Dosahují v průměru vyššího vzdělání, získávají lépe placená místa, snáze postupují po kariérním žebříčku. Není v tom žádná záhada: sport učí cílevědomosti, rozvíjí vůli a vytrvalost, zvyšuje sebevědomí, což se projeví v lepších školních výsledcích, zlepšuje kondici atd. Méně je však známo, že už samotné cvičení, běhání a pohyb obecně zlepšuje činnost mozku. Zvyšuje přívod krve do mozku, zlepšuje fungování jeho jednotlivých částí a podporuje nárůst spojení mezi neurony. Aktivní pohyb zkrátka vyvolává dlouhodobé změny v chování, jež následně vedou k tomu, že děti jsou úspěšnější ve škole i v osobním životě.
Na druhé straně sedavý životní styl, který podporuje rozvoj obezity, je příčinou nižšího sebevědomí, nižšího dosaženého vzdělání, nižších příjmů, depresí apod.

Příklady táhnou
Děti se učí od svých rodičů – leckdy i to, co by sami rodiče nechtěli. Pokud rodiče rádi lenoší u televize, nemohou se divit, když je v tom děti napodobí. Pokud ale sami sportují, je to lepší, než tisíc přednášek na téma důležitosti sportu. Tatínek, který sleduje zprávy z rotopedu, maminka, která cvičí podle videokazety, společné rodinné víkendové výlety na kole, kolečkových bruslích či do bazénu – to je ten nejlepší vklad do šťastné (a štíhlé) budoucnosti vašich dětí. Ledacos pro ně můžete udělat i uvnitř zdí rodinného domu či bytu. Můžete začít třeba tím, že je přestanete okřikovat, až se zase začnou honit po bytě, a místo toho jim z cesty odstraníte nebezpečné překážky. Přirozeností dětí je být neposedné jako rtuť. Jenže naše představa hodného dítěte je poněkud jiná: je to takové, které klidně sedí a pokud možno se nehýbe.

Kdo bude první?
Pro děti je nejpřirozenějším pohybem běh. Zároveň je to pohybová aktivita, která přináší v nejkratším čase největší přínos – tedy je nejefektivnější. Nabízíme vám několik her, při nichž se vaše děti zaručeně rozběhají. Mimochodem – kdy jste doma naposledy hráli na babu?

Běh hledačů – na zahradě nebo v domě schovejte drobné odměny nebo papírky s různými úkoly (dřepy, poskoky, překonávání překážek apod.). Úkolem děti je najít schované předměty nebo splnit stanovené úkoly v co nejkratším čase.

Běh obratnosti – Nastavte do cesty nejrůznější překážky, které je třeba oběhnout co nejrychleji. Další možnost položte na zem provazový žebřík a měřte čas, za který děti přicupitají všemi okénky, proskáčou po jedné noze, proběhnou vždy dvě políčka vpřed, jedno vzad atd.

Kruhový trénink – vytvořte několik stanovišť – například stanoviště se švihadlem, obručí, fitbalem, podložkou, stupínkem atd. Na každém stanovišti děti cvičí určitý čas (5 – 10 minut), pak se přesunou k dalšímu stanovišti (může cvičit tolik dětí, kolik je stanovišť – nebo se může zapojit i tatínek a maminka. Můžete si počítat výkon (kolik uděláte v daném čase přeskoků, zatočení obručí kolem pasu, kliků na balónu, sedů lehů, vystoupení na stupínek apod.). Výsledky se sčítají a nejlepší vyhrává.

HRA - Škatulata hýbejte se
Hráčů, kolik se sejde, ale vždy o jednu židli méně… Dokud hraje hudba, všichni pobíhají, jakmile skončí, usednou na nejbližší židli. Na koho židle nevyjde, musí z kola ven – i s jednou židlí.