Obvykle maminky prosí o radu ohledně kojení. Je to logické – když je dítě neklidné a plačtivé, špatně pije a málo přibírá na váze. To se nelíbí dětskému lékaři a vzniká problém. Problém, který je schovaný za kojení a maminka ho nedokáže pojmenovat. Maminky nadměrný pláč a nespavé děti většinou nepovažují za problém, který by měly řešit. Konstatují to, ale mají pocit, že musí trpět do doby, než z toho dítě vyroste. Ani klasické knihy o mateřství a péči o novorozence neporadí. Ty sice uvádějí, že děti trpí nadýmáním, že někdy špatně spí, ale radu nenabízejí. Pak maminku o to víc překvapí, že řešení existuje.

Šestinedělí? Buďte co nejvíc s miminkem

Nepatřičné postupy?

Maminky mají někdy (i díky vlivu svých matek či babiček) pocit, že přece nemohou dítě rozmazlovat už od začátku. Že brát si novorozeně do postele je nepatřičné (zalehnu ho, bude se mnou chtít spát do dospělosti atd.), že si tím vlastně způsobí do budoucna ještě větší problémy.Kdy jindy se ale mazlit s miminkem, než když je ještě úplně malinké? Když se potřebuje adaptovat na vnější svět a cítit bezpečí a máminu lásku?

Budu umět pečovat o své miminko?

Čtvrtý trimestr

Někdy maminka úplně přesně nerozumí signálům, které miminko vysílá. Někdy jsou signály tak slabounké, že odhalit je může být pro nezkušenou mámu příliš těžké. Mohou mamince vypadávat vlasy (i ve větší míře) a  může být přeclivělá .

To hodně souvisí s celkovým přetížením nervové soustavy novorozence. Autor zajímavých knih o dětech Harvey Karp (Nejšťastnější miminko v okolí, Nejšťastnější batole v okolí) má pro první tři měsíce života termín „čtvrtý trimestr“. Tvrdí totiž, že se děti rodí příliš nezralé a spousta vjemů okolního světa je přetěžuje. Jsou však vybaveny řadou reflexů, které jim umožňují se s tím vyrovnat. Patří k nim i pláč, když už je všeho moc.

Edukativní hračky, barvy, zvuky, to všechno na miminko působí rušivě, pokud nerespektujeme jeho limity, míru, do které je to pro miminko únosné. V prvních týdnech života potřebuje dítě hlavně spát a spát. Když nemůže, unavený organizmus se paradoxně chová tak, jako by mělo o vše v okolí zájem. Bojuje proti únavě aktivitou. A nakonec pláče a pláče a pláče. Plačtivé děti špatně spí i v noci, to je další paradox.

Co vás může překvapit v prvních dnech po porodu?

Dítě jako barometr

Myslíme si, že dítě prožívá intenzivní pocit, že se chce vrátit tam, kde mu bylo dobře – k mamince do dělohy. Pomozme mu a bude spokojené. Zabalením do zavinovačky, znehybněním (vypadá to děsivě, ale reflexní rozhození ruček miminko vyděsí, probudí a opět je důvod k pláči), přivažte si ho do šátku na břicho, chovejte ho, houpejte, klokánkujte (v poloze zádíčka přitisknutá na mámino bříško se skrčenýma nožkama), vezměte ho k sobě do postele – mámina blízkost ho uklidní.

Mějte na paměti, že vaše reakce na pláč miminka je důležitá, znamená pro něj povzbuzení a je jasným signálem toho, že je v bezpečí. Pláč novorozeňátka je komunikační prostředek a v rodičích má rozvíjet schopnost emapticky reagovat na požadavky dítěte. Z jiného pohledu jde vlastně o první rodičovskou zkoušku: pláč je vyčerpávající a stresující a rodiče se musí naučit s ním vhodně zacházet, rozlišovat „druhy pláče“ pláče, aby poznali, co konkrétního jejich miminko trápí. Pláčem dítě vždy něco sděluje, volá o pomoc, proto je naprosto nejdůležitější na jeho pláč reagovat, a to vstřícně a s láskou.

Důležité je také vnitřní nastavení maminky – když je zoufalá, nešťastná z pláče a nevěří si, dítě to cítí. Děti jsou velké barometry! Pak můžete houpat a chovat třeba tři hodiny a stejně se dočkáte pláče.

Dítě zkrátka potřebuje bezpečí, klidnou pečující osobu, která ho pevně stiskne v náručí a dodá mu sebedůvěru. A měla by to být právě sebevědomá maminka, jistá si svou péčí. Dodá tím jistotu i svému miminku.

Co možná o pláči nejmenších dětí nevíte:

• Zdravé novorozeně propláče průměrně hodinu až tři hodiny každý den.
• Hlasitost pláče miminka odpovídá hlasitosti rádia hrajícího „na plné pecky“.
• Zhruba 10. den po narození začíná pláč dítěte nabírat na intenzitě, slzičky se však začínají v slzných kanálcích utvářet až po několika týdnech života miminka.
• K „odlivu“ plačtivých záchvatů dochází zhruba v třetím čtvrtém měsíci života dítěte, což je podpořeno tím, že miminko už je schopno komunikovat se svým okolím i jinými způsoby.

K dětskému lékaři byste se měli s dítětem vypravit:

• Pokud se u něj záchvaty ostrého pláče dostavují ve vlnách a vy jej nedokážete uklidnit.
• Přijde-li vám delší dobu utlumené, až apatické, nepláče, působí malátně, případně trpí nechutenstvím.
• Jestliže je neklidné, různě se při plačtivých záchvatech kroutí a prohýbá a to vše stále neustává.